LINIE DĚDA (4) – SKARTOVANÍ SPOLUPRACOVNÍCI
Jak jsem již uvedla, děda nastoupil do dolů dobrovolně. Rudolf Tomíček ve své knize Těžba uranu v Horním Slavkově uvádí, že nábor nových pracovníků po skončení války podporovala Akce A a “zaměstnanci i brigádníci obdrželi řadu výhod – poměrně vysoké příjmy, a k tomu hornický a zvláštní , tzv. jáchymovský příplatek, mimořádné příděly potravin”. Jak se stalo, že se v dolech objevili vězni? “Protože v roce 1949 bylo vedení nuceno uvolnit z práce německé zajatce, bylo rozhodnuto nedostatek pracovních sil řešit jinak. Hledaly se možné zdroje a protože bylo zřejmé, že náborová akce má dlouhodobější působení a pracovní síly hned tak nebudou, došlo k tragickému nasazení vězňů, zejména politických, na hornické práce v dolech, prakticky ve všech lokalitách těžby uranových rud”. S těmi jáchymovskými doly, respektive s jejich pojmenováním, to zase není tak jednoduché. Je nutné poznamenat, že pod touto nálepkou se zdaleka neskrývají jen doly přímo v Jáchymově, ale také…
LINIE DĚDA (3) – ZÁŘIVÉ MLÁDÍ
Po cestách do Afriky konce 19. století s mými bratranci Josefem Špíralem a Dr. Emilem Holubem jsem se rozhodla opět zaměřit na dědovy osudy, zejména na jeho zaměstnání u Jáchymovských uranových dolů. Oslovila jsem Michala Louče z ÚSTRu, který je jedním z autorů webu politictivezni.cz, zda je možné zjistit, s kým se děda v Jáchymově mohl potkat. V naší rodině se totiž ví, že děda pomáhal uvězněným hokejistům – maminka si z dětství pamatuje jména Bóža Modrý a Konopásek – i dalším vězňům. Pan Louč mi je v pátrání velmi nápomocen a dal mi tip na archiv národního podniku Diamo, který je právním nástupcem bývalých uranových dolů. Archiv sice sídlí v Příbrami, ale paní, která mi na moji prosbu obratem odepsala, mi všechny dokumenty o dědovi laskavě naskenovala a zaslala. Až mě to překvapilo, že se nevyskytly žádné potíže, složité dokazování, nutnost doložit potvrzení o potvrzení atd. V dokumentech jsem – nepřekvapivě –…
UPDATE – LEDEN 2022
Se začátkem běžného pracovního režimu je na pátrání po rodinných vazbách málo času. I přesto se však objevily novinky a posuny ve výzkumu. Z Afrického muzea Dr. Emila Holuba v Holicích se mi ozvali s doplněním informací o Josefovi: EDIT: Ukázka je z připravované knihy Jaromíra Tlustého Soudruzi Holubovi, která by měla vyjít tento rok. Text jsem mohla publikovat s laskavým svolením pana Tlustého, za což mu velmi děkuji! Po dvou urgencích se mi ozval i Martin Šámal s tím, že nic bližšího, než co napsal do své knihy, o Josefovi neví. Na doporučení Afrického muzea v Holicích jsem oslovila afrikanistku PhDr. Marii Imbrovou, zda třeba ještě něco neví o Josefovi. Tak uvidíme. Paní ze Správy hřbitovů v Plzni byla tak moc hodná, že odeslala můj dopis nájemcům hrobu tety Emilie, kteří se ale bohužel neozvali. V rámci pátrání po osudech hrobu tety Emilie jsem oslovila i Mgr. Tomáše Kotrlého, ThD. z ministerstva pro místní rozvoj, který má na starosti agendu…
LINIE DĚDA (2) – PŘÍLIŠ MNOHO VASILŮ
Když jsem dala dohromady všechny dostupné materiály z českých a slovenských vojenských archivů, kontaktovala jsem historika Jana Dvořáka z ÚSTRu, člena projektového týmu Čechoslováci v Gulagu, který byl velmi vstřícný a nápomocný. Bohužel o mém dědovi neměl žádné záznamy, ale dal mi tip na Michala Bindzara, o kterém píšu zde. Maminka si vzpomněla, že se s dědou navštěvovali i po válce, pan Bindzar žil na různých místech v okolí Mariánských Lázní. Pan Bindzar (*1922) asi ještě žije, ale nejsem si jistá, zda má cenu ho pro jeho vysoký věk kontaktovat. Zaslala jsem tedy do ÚSTRu dědovy materiály a třeba budou pro nějakého badatele, který rozumí vojenské tematice, zajímavé. Moje další pátrání směřovalo na Slovensko. Je pro mě velmi obtížné vyznat se v politické situaci na území, kde děda žil a nejsem si úplně jistá, co pod koho a kdy patřilo. Pravděpodobně budu muset oslovit nějakého historika, který mi složitou geopolitickou situaci vysvětlí. Někde jsem ale začít musela. Oslovila…
LINIE DĚDA (1) – VOJENSKÉ ARCHIVY
Nejdříve se mi zdálo, že bude jednodušší začít dědou, protože o něm mám přirozeně nejvíc informací (zemřel v roce 2010). Historik Jiří Klůc mi byl natolik nápomocen, že mi sdělil přesné číslo sbírky a signaturu materiálů týkající se mého dědečka Vasila, které jsou uloženy ve Vojenském historickém archivu. Doporučil mi také zažádat o kartu vyznamenání a kartičku zahraniční armády – východ. Ani ne za měsíc přišla faktura (kde bylo uvedeno mé křestní jméno jako Liška, haha) a s ní spoustu okopírovaného materiálu o dědovi. Nejvíc mě asi zasáhl počet různých prohlášení a žádostí, ve kterých děda musel neustále dokazovat, že byl během druhé světové války příslušníkem odboje a vojákem československé armády, že nekolaboroval a kolik lidí mu muselo dosvědčit, že byl opravdu vězněn v gulagu v Sovětském svazu a fakt, že se pak přidal ke Svobodově armádě. Zvlášť když jsem viděla, kdo žádosti v Sokolově schvaloval nebo doporučoval ke schválení. Opravdu donebevolající byla ale žádost…