Category: Obecné

Pro snadnější orientaci v rodinných vazbách se pokusím načrtnout vztahy lidí, o kterých na blogu píšu. Všichni pocházejí z matčiny strany a najdete je také v mém rodokmenu.

Linie děda

Vasil Lempel (1922 Ruské, SR – 2010 Sokolov), do roku 1945 psán jako Lempeľ

Narodil se na Slovensku ve vesnici Ruské, dnes okres Snina. Nyní již vesnice neexistuje, byla vysídlena v roce 1980 kvůli výstavbě vodní nádrže Starina. Děda se vyučil jako kovář, byl pak povolán do maďarské armády (která v tu dobu okupovala východ Slovenska), odkud zběhl, ukrýval se spolu se svým kamarádem Michalem Bindzarem u partyzánů. Pak byl pak přemístěn do internačního tábora Stanislavov (SSSR). S československou armádou vedenou generálem Svobodou se zúčastnil bojů na Dukle a v armádě zůstal až do konce války. V roce 1946/8 byl demobilizován. Přesunul se pak do pohraničí a podle pracovní knížky začal v roce 1948 pracovat v uranových dolech v Jáchymově, pak byl až do důchodu řidičem v Sokolově. Ke svému válečnému působení se nechtěl vracet, udělal za válkou tlustou čáru. Jeho kamaráda Michala Bindzara ale naštěstí vyzpovídala Paměť národa, další informace jsou na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, ve zkrácené podobě i na webu Lidových novin. Kamarád, o kterém pan Bindzar mluví, je můj dědeček.

Linie teta

Emilie Špilarová (1897 Štáhlavy – 1952 Praha)

Narodila se ve Štáhlavech u Plzně 10. listopadu 1897 jako třetí dítě Josefa Špilara a Marie Tolarové. Nejstarší bratr Jan (*1894) je můj pradědeček, druhé dítě v pořadí – syn Karel (*1896) – zemřel jako kojenec na katarrh (jedná se o údaj z matriky, pravděpodobně zánět pohrudnice). Dalšími sourozenci jsou Josef Špilar (*1900), Marie Špilarová (*1902), Helena Špilarová (*1904), Karel Špilar (*1906), Václav Špilar (1908–1912), František Serafin (?) Špilar (*1910) a Jana Špilarová (1916–1917). Možná, že je dalším sourozencem ještě Viktor, ale o tom nemám žádné informace a podle matrik (a logiky) by vůbec neměl existovat – více na blogu.

O prázdninách mám většinou méně práce. Lidé jsou na dovolených, je moc vedro, myšlení bolí a tak dále. Letošní prázdniny (2021) jsem se rozhodla, že konečně začnu pátrat po bílé ovci naší rodiny z matčiny strany, tetě Milce aka Emilii Špilarové. Pratetu (neboli pradědečkovu sestru) vždy obklopoval jakýsi mlžný opar záhad a při setkání s babičkou padala slova jako Valdštejnové, šperky, StB, Miloš Havel… Prateta byla jednoduše „ta, která vařila u Havla“, takže to z naší rodiny vlastně dotáhla nejdál. Měla jsem ale ještě další motivaci: zjistit, jak je to s příbuzenskými vazbami s Emilem Holubem a malíři Jaroslavem a Karlem Špillarovými. A když už jsem byla u otevírání skříní s kostlivci, pustila jsem se i do pátrání po válečných osudech mého dědy Vasila, který je taktéž z matčiny strany. Podnětem byla korespondence s historikem Jiřím Klůcem, který původně oslovil maminku jako Vasilovu dceru s tím, zda náhodou nemá nějaké doklady a archiválie z pozůstalosti. Tímto okamžikem se tak pátrání rozdělilo do dvou linií: linie DĚDA a linie TETA. Intenzivněji se zabývám zrovna tou, ke které mám aktuálně nejvíc nových informací, případně když přijde odpověď na mé dotazy – a že jich mám hodně.