Po cestách do Afriky konce 19. století s mými bratranci Josefem Špíralem a Dr. Emilem Holubem jsem se rozhodla opět zaměřit na dědovy osudy, zejména na jeho zaměstnání u Jáchymovských uranových dolů. Oslovila jsem Michala Louče z ÚSTRu, který je jedním z autorů webu politictivezni.cz, zda je možné zjistit, s kým se děda v Jáchymově mohl potkat. V naší rodině se totiž ví, že děda pomáhal uvězněným hokejistům – maminka si z dětství pamatuje jména Bóža Modrý a Konopásek – i dalším vězňům. Pan Louč mi je v pátrání velmi nápomocen a dal mi tip na archiv národního podniku Diamo, který je právním nástupcem bývalých uranových dolů. Archiv sice sídlí v Příbrami, ale paní, která mi na moji prosbu obratem odepsala, mi všechny dokumenty o dědovi laskavě naskenovala a zaslala. Až mě to překvapilo, že se nevyskytly žádné potíže, složité dokazování, nutnost doložit potvrzení o potvrzení atd.
V dokumentech jsem – nepřekvapivě – našla mnoho zajímavého. Nejen že měl děda dva úrazy, o kterých nemluvil, ale našla jsem i přesně zaznamenaná místa a data jeho působení. Nastal tedy čas ponořit se do archivních materiálů a dostupné literatury a provést rešerše a porovnání.
Ráda bych ze všeho nejdříve uvedla, že děda byl civilní zaměstnanec Jáchymovských dolů a nastoupil tam dobrovolně. Na tu dobu (přelom 40. a 50. let) se tam daly vydělat velké peníze a děda potřeboval uživit nejen sebe, ale podporoval ještě své sourozence v Čechách i na Slovensku. S 1. československým armádním sborem došel na konci války do Prahy, kde také zůstal a pracoval jako velitel ženijního družstva v Praze a okolí. Z činné služby byl na vlastní žádost propuštěn 31. srpna 1946. Podle pracovní knížky začal 7. října 1947 pracovat v Karlových Varech ve Spojených sedlecko-vildštejnských kaolinových a hlinných závodech jako údržbář a zůstal tam do 31. ledna 1948. Hned 2. února 1948 nastoupil do Jáchymovských dolů, kde ale skončil o měsíc a půl později 18. března téhož roku. Možná to nějak souvisí s únorovým pučem, ale to již dnes nezjistím. Během prvního zaměstnání v Jáchymově pracoval jako pomocník lamače a později jako řidič. Ve svém životopise z roku 1954 děda uvádí, že odešel kvůli špatnému spojení do práce.
Poté se vrátil do Karlových Varů a začal pracovat opět jako řidič. Poslední záznam v pracovní knížce je ze 3. srpna 1949. A jak tak děda jezdil po kraji, seznámil se s mojí babičkou, která byla prodavačkou a 15. prosince 1951 se vzali.
V již zmíněném životopise děda píše, že chce do zpět k Jáchymovským dolům, protože již dříve u JD pracoval a chce “jíti do důležitějšího sektoru [než řidič] pomoci pracovat”. Tak určitě.
V polovině léta 1954 byl děda přijat do závodu Ležnice v Horním Slavkově jako těžmistr na tříměsíční zkušební dobu s platem 1 850 Kčs (průměrná měsíční mzda byla 1 171 Kčs), jako řidič v předchozím zaměstnání si vydělal 1 100 Kčs čistého, babička měla dle dotazníku, který děda vyplňoval, plat 650 Kč. Na Ležnici zůstal až do 2. ledna 1956, odkud se přesunul na Barboru. O dva roky později 18. září 1958 byl ze zdravotních důvodů propuštěn a vrátil se zpět do Stavebních závodů Karlovy Vary.
Přistup do uranové oblasti Jáchymovska byl omezen již po únoru 1948. Pro obyvatele byly vydávány zvláštní legitimace jako doplněk k občanskému průkazu: bílé s červeným pruhem pro místní a červené pro osoby zde přechodně pobývající. Celou oblast střežila armáda.
Jak jsem již zmiňovala, děda měl v dole dva úrazy, respektive o dvou úrazech je veden záznam. První se stal v roce 1956, když mu bylo 34 let (což v je v tomto kontextu trochu děsivé – taky jste po třicítce dělali na uranu?) v dole Barbora. Dle zápisu si pohmoždil nárt pravé nohy, když byl zasažen padající kolejnicí, když zvedal bednu na rudu. Naštěstí se vše vyřešilo tím, že na místě byla provedena instruktáž. Zůstal v domácím ošetření a zameškal celkem 4 pracovní dny! Druhý úraz se také stal v dole Barbora a ten, kdo výkaz vyplňoval, uvedl, že “zraněný pracoval nesprávným způsobem tím, že nebral v úvahu malých prostor” (což se běžně stává, když už v dole pracujete léta, neasi). V kolonce Byl úraz způsoben nebo ovlivněn jinou osobou (nebezpečným jednáním, nedopatřením, úmyslně a pod.) nebo vznikl následkem spolupůsobení přírodních živlů, zvířat a pod.? je nejdříve uvedeno “náhoda”, to je přeškrtnuté, dále “neopatrnost”, to je také přeškrtnuté a jiným písmem je dopsáno “zranění sám – zodpovědná osoba předák”.
Teď již snad mám dostatek indicií a mohu se pustit do pátrání.
Půjčila jsem si snad veškerou dostupnou literaturu, zde je výčet zdrojů, ze kterých chci čerpat:
- Bártík, František: Nad krajinou slz a radiace
- Bártík, František: Tábory nucené práce se zaměřením na tábory zřízené při uranových dolech
- Bártík, František: Zemřelé nesvobodné pracovní síly v oblastech produkce uranové rudy
- Bauer, Zdeněk: Jáchymovské tábory – Peklo, ve kterém mrzlo
- Bursík, Tomáš: Přišli jsme na svět proto, aby nás pronásledovali
- Děd, Stanislav: Zářící minulost
- Kaplan, Vladimír: Tajný prostor Jáchymov
- Kukal, Karel: Deset křížů
- Macků, Jiří: Kauza Zábrodský. Na oltáři komunismu
- Macků, Jiří: Zapřené generace. Obětovaní šampioni
- Světlík, Jiří: Paměti starého kriminálníka
- Šedivý, František: Legie živých aneb Jáchymovské peklo
- Škutina, Vladimír: Ztracená léta
- Tomíček, Rudolf: Těžba uranu v Horním Slavkově
- časopis Paměť a dějiny
- Sborník archivních prací z roku 1994