Jak jsem již uvedla, děda nastoupil do dolů dobrovolně. Rudolf Tomíček ve své knize Těžba uranu v Horním Slavkově uvádí, že nábor nových pracovníků po skončení války podporovala Akce A a “zaměstnanci i brigádníci obdrželi řadu výhod – poměrně vysoké příjmy, a k tomu hornický a zvláštní , tzv. jáchymovský příplatek, mimořádné příděly potravin”. Jak se stalo, že se v dolech objevili vězni? “Protože v roce 1949 bylo vedení nuceno uvolnit z práce německé zajatce, bylo rozhodnuto nedostatek pracovních sil řešit jinak. Hledaly se možné zdroje a protože bylo zřejmé, že náborová akce má dlouhodobější působení a pracovní síly hned tak nebudou, došlo k tragickému nasazení vězňů, zejména politických, na hornické práce v dolech, prakticky ve všech lokalitách těžby uranových rud”.
S těmi jáchymovskými doly, respektive s jejich pojmenováním, to zase není tak jednoduché. Je nutné poznamenat, že pod touto nálepkou se zdaleka neskrývají jen doly přímo v Jáchymově, ale také ty v Horním Slavkově a Příbrami. Mnoho publikací uvádí, že někdy ani sami vězni nevěděli přesně, kde jsou, a proto mluví obecně o Jáchymově nebo Jáchymovsku (z Jáchymova do Horního Slavkova je to cca 40 km autem). Bohužel na tento problém jsem narazila i v mnoha odborných publikacích a mnoho autorů nerozlišuje mezi jáchymovskými doly přímo v Jáchymově a ostatními a mluví o nich souhrnně jako o Jáchymovsku, popř. jáchymovských nebo uranových dolech.
Děda pracoval v Horním Slavkově na dvou šachtách: Ležnice a Barbora, které byly umístěny přímo v lágru (Ležnice) nebo v jeho těsné blízkosti (Barbora). Mimochodem Jiří Padevět nedávno natočil krátkou reportáž právě o táborech v Horním Slavkově a o jejich současném stavu. V listopadu 2012 zde byla otevřena naučná stezka Uranová Golgota. Místní zajímavost: asi 500 metrů od bývalých lágrů je chatová osada Třídomí. Jako vysídlená německá vesnice se po roce 1946 stala součástí vojenského výcvikového prostoru Prameny a po jeho zániku v 60. letech si lidé na místě bývalé vesnice začali stavět rekreační chaty. Jedna z nich například vznikla opravením kapličky, ze které se stal vchod do nově postavené chaty (facepalm). Jak to v bývalém výcvikovém prostoru vypadalo můžete vidět v armádním instruktážním videu Boj o osadu.
Ale zpět dolů do dolů: v oblasti Horního Slavkova bydleli vězni v táborech Ležnice, Prokop, XII (tzv. Dvanáctka) a Svatopluk, tábory byly zlikvidovány v letech 1954 a 1955. Pro ilustraci: dle Tomíčka bylo k 15. 5. 1950 následující složení vězněných: 33,7 % politických, 32,5 % retribučních, 29,7 % kriminálních a 4,1 % vězňů, kteří byli odsouzení pro černý obchod, ve vězeňském ústavu Ostrov bylo ke dni 12. 3. 1952 celkem 12 768 vězňů.
Cílem mého pátrání bylo hlavně zjistit, s kým se děda mohl v dolech potkat. Po prostudování dostupné literatury jsem zjistila to, čeho jsem se obávala už od začátku: vězni často netušili, kde jsou a jsou známa například jen data nástupu do vězení a propuštění – údaje mezi tím jsou nedostupné. To mi potvrdila PhDr. Alena Šimánková, která v Národním archivu pracuje v Oddělení fondů státní správy z let 1945–1992 i Hana Beranová (tímto děkuju Míše H. za pomoc – svět je malý!), která napsala výbornou bakalářku na téma procesu s ing. Modrým – to byl proces s československými hokejisty, kteří byli demonstrativně odsouzeni k práci v uranových dolech na začátku 50. let. Pokud o tomto absurdním procesu nevíte, vřele doporučuji přečíst si uvedenou bakalářku a článek o Bohumilu Modrém v časopise Paměť a dějiny 03/2016. Ucelený pohled na tábory jako takové a s nimi spojený archivní výzkum poskytuje článek Ludmily Petrášové Vězeňské tábory v jáchymovských uranových dolech 1949 – 1961, který se nachází ve Sborníku archivních prací z roku 1994 (dostupný prezenčně v Národní knihovně). Ze vzpomínek vězňů je tedy téměř nemožné zrekonstruovat nějaký komplexní přehled a archivní materiály jsou nekompletní a z velké části i skartované.
Nicméně jsem se alespoň dopátrala pár střípků týkající se období, kdy v dolech pracoval můj dědeček.
- v táboře Ležnice byli umístěni hokejisté Augustin Bubník, Vladimír Kobranov
- ve Dvanáctce byli hokejisté Václav Roziňák, Stanislav Konopásek a Zlatko Červený
- v jáchymovských dolech byl vězněn i výtvarník Bedřich Barták
- v Horním Slavkově byl uvězněn spisovatel Jiří Stránský (do května 1955), Leo Žídek, Rudolf Pernický (velitel výsadku Tungsten)