KDO JE KDO
Pro snadnější orientaci v rodinných vazbách se pokusím načrtnout vztahy lidí, o kterých na blogu píšu. Všichni pocházejí z matčiny strany a najdete je také v mém rodokmenu. Linie děda Vasil Lempel (1922 Ruské, SR – 2010 Sokolov), do roku 1945 psán jako Lempeľ Narodil se na Slovensku ve vesnici Ruské, dnes okres Snina. Nyní již vesnice neexistuje, byla vysídlena v roce 1980 kvůli výstavbě vodní nádrže Starina. Děda se vyučil jako kovář, byl pak povolán do maďarské armády (která v tu dobu okupovala východ Slovenska), odkud zběhl, ukrýval se spolu se svým kamarádem Michalem Bindzarem u partyzánů. Pak byl pak přemístěn do internačního tábora Stanislavov (SSSR). S československou armádou vedenou generálem Svobodou se zúčastnil bojů na Dukle a v armádě zůstal až do konce války. V roce 1946/8 byl demobilizován. Přesunul se pak do pohraničí a podle pracovní knížky začal v roce 1948 pracovat v uranových dolech v Jáchymově, pak byl až do důchodu řidičem v Sokolově. Ke svému válečnému působení se…
LINIE TETA (2) – PÁTRÁNÍ PO POSLEDNÍCH VĚCECH ČLOVĚKA
Jsme zpátky v létě 2021 a já ani nevím přesné datum, kdy teta zemřela. Z výslechových protokolů ve složce Miloše Havla (které jsou veřejně dostupné v Archivu bezpečnostních složek) jsem vydedukovala, že to bude buď říjen nebo listopad 1952. Na konci října (27. 10.) byla totiž teta vyslýchána StB ohledně Havlovy emigrace a v protokolu z 29. listopadu už se příslušník StB ptá Václava Dufka, Havlova řidiče, co ví o tetině smrti. Podala jsem si tedy datovou schránkou na ministerstvo vnitra žádost o poskytnutí údajů z evidence obyvatel, ale jelikož tam žádná kolonka prateta nebyla, nechala jsem řádek Vztah osoby blízké k žadateli prázdný. A to byla chyba. Z MV mi přišla datovou schránkou odpověď, že moje žádost je neúplná a že mi ji poštou posílají k doplnění, protože mám datovou schránku registrovanou jako podnikající fyzická osoba a nemohu ji tedy používat k soukromoprávním účelům. To mě zvedlo ze židle, protože jsem nikde nenašla, že takové pravidlo existuje. Napsala jsem…
LINIE TETA (1) – PRVNÍ PÁTRÁNÍ (2013)
V mezidobí, než přišly výše zmíněné dědovy materiály, jsem napnula síly v pátrání po tetě. Informace, které jsem měla z rodiny, byly velmi kusé: věděla jsem, že se narodila ve Štáhlavech u Plzně, byla za kmotru mé babičce, vařila na zámku Kozel pro Valdštejny a jezdila s nimi do Vídně a po roce 1945 se dostala k Milošovi Havlovi, strýci bývalého prezidenta Václava Havla a majiteli Lucernafilmu, kterému dělala hospodyni. Po Havlově pokusu o emigraci v roce 1949 jeho vila na Barrandově připadla izraelskému velvyslanectví a teta tam i nadále zůstala zaměstnána. V roce 1952 pak za nevyjasněných okolností (pravděpodobně s asistencí StB) spáchala sebevraždu. To bylo vše. Jelikož jsme z naší rodové linie už jen tři (já, moje matka a matčina sestřenice), neměla jsem se ani koho zeptat na další informace, proto mi zbyly jen archivy a malá naděje, že třeba ještě žije někdo, kdo si tetu pamatoval. Teď je možná také ten pravý čas na to, abychom…
LINIE DĚDA (1) – VOJENSKÉ ARCHIVY
Nejdříve se mi zdálo, že bude jednodušší začít dědou, protože o něm mám přirozeně nejvíc informací (zemřel v roce 2010). Historik Jiří Klůc mi byl natolik nápomocen, že mi sdělil přesné číslo sbírky a signaturu materiálů týkající se mého dědečka Vasila, které jsou uloženy ve Vojenském historickém archivu. Doporučil mi také zažádat o kartu vyznamenání a kartičku zahraniční armády – východ. Ani ne za měsíc přišla faktura (kde bylo uvedeno mé křestní jméno jako Liška, haha) a s ní spoustu okopírovaného materiálu o dědovi. Nejvíc mě asi zasáhl počet různých prohlášení a žádostí, ve kterých děda musel neustále dokazovat, že byl během druhé světové války příslušníkem odboje a vojákem československé armády, že nekolaboroval a kolik lidí mu muselo dosvědčit, že byl opravdu vězněn v gulagu v Sovětském svazu a fakt, že se pak přidal ke Svobodově armádě. Zvlášť když jsem viděla, kdo žádosti v Sokolově schvaloval nebo doporučoval ke schválení. Opravdu donebevolající byla ale žádost…
JAK TO VŠECHNO ZAČALO
O prázdninách mám většinou méně práce. Lidé jsou na dovolených, je moc vedro, myšlení bolí a tak dále. Letošní prázdniny (2021) jsem se rozhodla, že konečně začnu pátrat po bílé ovci naší rodiny z matčiny strany, tetě Milce aka Emilii Špilarové. Pratetu (neboli pradědečkovu sestru) vždy obklopoval jakýsi mlžný opar záhad a při setkání s babičkou padala slova jako Valdštejnové, šperky, StB, Miloš Havel… Prateta byla jednoduše „ta, která vařila u Havla“, takže to z naší rodiny vlastně dotáhla nejdál. Měla jsem ale ještě další motivaci: zjistit, jak je to s příbuzenskými vazbami s Emilem Holubem a malíři Jaroslavem a Karlem Špillarovými. A když už jsem byla u otevírání skříní s kostlivci, pustila jsem se i do pátrání po válečných osudech mého dědy Vasila, který je taktéž z matčiny strany. Podnětem byla korespondence s historikem Jiřím Klůcem, který původně oslovil maminku jako Vasilovu dceru s tím, zda náhodou nemá nějaké…