Jsme zpátky v létě 2021 a já ani nevím přesné datum, kdy teta zemřela. Z výslechových protokolů ve složce Miloše Havla (které jsou veřejně dostupné v Archivu bezpečnostních složek) jsem vydedukovala, že to bude buď říjen nebo listopad 1952. Na konci října (27. 10.) byla totiž teta vyslýchána StB ohledně Havlovy emigrace a v protokolu z 29. listopadu už se příslušník StB ptá Václava Dufka, Havlova řidiče, co ví o tetině smrti. Podala jsem si tedy datovou schránkou na ministerstvo vnitra žádost o poskytnutí údajů z evidence obyvatel, ale jelikož tam žádná kolonka prateta nebyla, nechala jsem řádek Vztah osoby blízké k žadateli prázdný. A to byla chyba. Z MV mi přišla datovou schránkou odpověď, že moje žádost je neúplná a že mi ji poštou posílají k doplnění, protože mám datovou schránku registrovanou jako podnikající fyzická osoba a nemohu ji tedy používat k soukromoprávním účelům. To mě zvedlo ze židle, protože jsem nikde nenašla, že takové pravidlo existuje. Napsala jsem tedy normální email na MV, aby mi tedy potvrdili, zda je to pravda a jak se mám zachovat v případě, že s nimi nechci komunikovat papírově, ale elektronicky. Nic. Poslala jsem tedy stejný dotaz datovou schránkou, protože mi ze zákona musí ve lhůtě 30 dnů odpovědět. To se také stalo, přišel mi dvoustránkový elaborát o tom, jak si myslí, že můžu i se schránkou podnikající fyzické osoby řešit soukromoprávní věci, ale že to je pouze jejich názor a pro závazné rozhodnutí bych se musela obrátit na soud. Proboha.
Z MV mi ale také přišla zpráva, že se vlastně ani nemám o nějaké doplňování informací snažit, protože když dotyčný, po kterém pátrám, není můj otec, matka, prarodič, sourozenec, dítě, vnuk, manžel nebo partner, nemám stejně na informace nárok. Zkusila jsem to tedy přes Prahu 5, do jejíhož katastru tetina poslední adresa (Barrandovská 444) patří. Narazila jsem na velmi milou a ochotnou paní, která mi v matrice vyhledala, že teta zemřela 31.10. 1952. Musím se přiznat, že jsem měla obrovský pocit zadostiučinění – pokud je to správné slovo. Jednoduše jsem cítila, že je to takhle správně, když mám přesné datum tetiny smrti a mohu za ni alespoň zapálit svíčku.
Stále jsem ale nevěděla, kde je teta pohřbená a nevěděli to ani na pražské matrice. Naštěstí si ale teta Helena vzpomněla, že to asi bude v Plzni, protože její matka a moje babička tam určitě tenkrát byly na pohřbu. Zaslala jsem tedy e-mail na plzeňskou správu hřbitovů a paní mi potvrdila, že tam opravdu teta pohřbená je a že za hrob někdo platí, ale nemůže mi kvůli GDPR říci kdo. Bylo mi to opravdu divné, protože se žádných dalších žijících příbuzných nemohu dopátrat (o tom také později). V neděli 26. října 2021 jsme se tedy s maminkou vypravily na Ústřední hřbitov do Plzně a doufaly jsme, že je třeba pohřbena ještě s nějakými jinými příbuznými a to nás v pátrání někam posune. Dokonce jsem vyrobila i dopis pro potenciální příbuzné – domnívala jsem se, inspirována Králem Šumavy, že ho někde u hrobu zanechám v mrtvé schránce. Jaké bylo ovšem naše překvapení, když jsme objevily naprosto zdevastovaný hrob, o který se evidentně již léta nikdo nestará, náhrobek byl povalený a chyběla na něm i tabulka se jménem. To si tedy teta opravdu nezasloužila. Obratem jsem opět napsala na správu hřbitovů, že bych se ráda hrobu ujala a udělala z něj důstojné místo. Také jsem paní poprosila, aby mé kontaktní údaje předala těm, kteří za hrob platí, abychom se domluvili na předání, protože oni o údržbu evidentně nemají zájem a také aby mi poradila, jak mám v takovémto případě postupovat. Nyní čekám na odpověď.